Japonsko, země vycházejícího slunce

Japonsko, země vycházejícího slunce

Je začátek května a opět se vydávám na cestu po světě, tentokrát na infocestu do Japonska. Čeká nás Tokio, národní park Nikko, Osaka, Hirošima, Kjóto i jízda legendárním rychlovlakem šinkansenem.

Letíme se společností Emirates z Prahy do Dubaje, kde je přestup na další let do Tokia. V letadle Airbus A380 – 800 cestuje 770 pasažérů, o něž se stará 30 stevardů a stevardek různých národností. Každý z nich má na uniformě umístěnu vlaječku země, ze které pochází a v teamu jsou i dvě pohledné Češky. Na palubě je absolutní pohodlí. Během letu několikrát podávají občerstvení, jehož dodavateli jsou také různé země. Při cestě do Dubaje byly podávány české pokrmy, holandské pivo Heineken, sýry ze Švýcarska, víno z Francie a whisky ze Skotska. 

Letadlo letí ve výšce 12 kilometrů rychlostí cca 1000 km/h a celý let trvá 14 hodin. Na letišti v Tokiu je příjemných 20°C. Očekává nás tady český průvodce a vyrážíme na prohlídku města, které má 12,5 milionů obyvatel a s příměstskými částmi je to dokonce 38 milionů. Vzhledem k jeho velké lidnatosti je nejrychlejší a nejvýhodnější doprava vlakem nebo metrem. Tisíce lidí neustále jezdí vlaky. Přeplněné vagóny a shon vás nutí držet se pohromadě ve skupině s průvodcem. Metro má více než 350 stanic a velké množství tras. V Tokiu bydlíme v hotelu, kde jsou jen malinké pokoje bez balkónu, bez skříní a pouze s malou koupelnou. Na tyto rozměry pokojů a bytů jsou místní obyvatelé zvyklí a je to zde běžné. Velký počet obyvatel na poměrně malé rozloze si žádá jisté uskromnění.

Druhý den po snídani začínáme prohlídku Tokia. Vydáváme se do mohutného buddhistického chrámu Asakusa, projdeme se v úhledném městském parku, zavítáme do známé Americké ulice, plné suvenýrů, bufetů a obchůdků. Nevynecháme ani zábavní park se spoustou atrakcí, mohutnou centrifugou, a to přímo mezi panelovými domy. Obdivujeme Tokijskou věž v parku Šiba v tokijské čtvrti Minato, která je cca 330 m vysoká a to z ní činí druhou nejvyšší samonosnou ocelovou věž v Japonsku. Nedaleko se nachází rovněž známé divadlo Kabuki-za. Na závěr programu si vyjedeme na Tokijská dvojčata, propojené budovy, 202 m vysoké, kde je mezi mrakodrapy vyhlídka na celé podvečerní nebo noční Tokio. Při naší vyhlídkové trase se většinou přesunujeme metrem, ale přesto pěšky nachodíme cca 10 kilometrů denně. Přes všudypřítomné davy lidí všechno klape s japonskou přesností.

Následující den pobytu nás čeká přesun do národního parku Nikko. Jedná se o jedinečné místo plné svatyní a chrámů s překrásnými přírodními scenériemi. V Japonsku platí přísný zákaz kouření ve veřejných prostorách. Pokud si to dovolíte, ihned Vás někdo okřikne, ať už jste v parku, na ulicích či na zastávkách. Je nutné mít u sebe krabičku na nedopalky. Hodit nedopalek na zem je zde trestné. Všude je absolutní čistota, ale zajímavé přitom je, že najít odpadkový koš je často značně obtížné.

Naše následující cesta vede přes nekonečnou spleť sítí metra, které navazuje na rychlovlaky nebo express vlaky, z nichž nejznámější je rychlovlak šinkansen. Ten nás veze asi 100 kilometrů od Tokia. Poznáváme japonský venkov, tedy převážně malé domky a rýžová políčka. Zeleně zde moc k vidění není, neboť vesničky a města jsou poměrně často propojené. Navečer se vracíme do hotelu. Možností někam si zajít na večeři je mnoho. Buď do mezinárodních restaurací, nebo si můžeme koupit v samoobsluze levné jídlo a strávit večer na pokoji při sledování cca 120 programů v TV, kde je ale stejně nejvíce reklam.

Pátý den jedeme z Tokia do Osaky a jak jinak než rychlovlakem šinkansen. Trasa měří cca 530 kilometrů a zdoláváme ji za pouhé 3 hodiny. Jízda je pohodlná a v cíli jsme rychleji než letadlem. Rychlovlaky jezdí každých 15 minut od pěti hodin ráno do třiadvaceti večer, pojmou cca 1500 lidí a řítí se nejvyšší dosahovanou provozní rychlostí 300 km/h. Cestou při pohledu z okna je vidět, jak je celá země propojena betonovými vesnicemi a městy, občas rozdělenými rýžovými políčky. Po hodině jízdy se nám ukazuje, na blankytně modrém pozadí nebe, nejvyšší zasněžená hora Japonska – Fuji. Nachází se v regionu Čúbu, na západ od Tokia. Její výška je cca 3 776 m.

V Osace navštěvujeme centrum města a rozlehlý park a „Zlatý pavilon“, letní sídlo císařů. Naše další kroky vedou do parku Nara s velkým buddhistickým chrámem, v němž se nachází jedna z největších soch „Hvězdného Budhy“. Je 16 m vysoká a celá z bronzu. Venku v parku, na pěší zóně mezi stánky se suvenýry, kolem nás chodí malí posvátní jeleni. Jsou jich desítky a žebrají od nás něco k snědku. Program pokračuje zastávkou v čajovém městě Uji, nedaleko něhož se nacházejí plantáže. V turistickém centru jsou prodejny s různými výrobky z čaje, například čajová zmrzlina.

Velice zajímavý je celodenní výlet rychlovlakem do Hirošimy. Opět velmi rychle zdoláváme 360 kilometrů za 1,5 hodiny. K vidění je zde památník druhé světové války, Mírový park a velice krásně vytvořené Mírové muzeum, kde se připomíná svržení atomové bomby a její důsledky. Vše je u jedné betonové budovy, Kongresového paláce, který se jako jedna z mála budov zachoval dodnes. Je pietním místem, kde si lidé z Japonska a z celého světa připomínají 6. srpen 1954, kdy v 8:15 nad Hirošimou ve výšce šestset metrů nad zemí explodovala americká atomová bomba. Na následky výbuchu zemřelo ihned 350 000 lidí a do roka na následky ozáření dalších 400 000 obyvatel tohoto města. Tragédie se připomíná ve zdejším Mírovém muzeu. Nedaleko Hirošimy leží rekreační ostrov Miyajima, kam doplouváme lodí a trávíme pobyt u moře. Lanovkou se dá vyjet na okolní kopce a pokochat se krásným výhledem do krajiny.

Při své návštěvě Japonska nevynecháváme ani jednu z nejhezčích zahrad, Kurakaum v Okamě, a samozřejmě i největší hrad Himejí ze 14. století.

Úžasným zážitkem je v Osace navštívit čtvrt Tobuco, kde se nachází jedna z 20 nejvyšších výškových budov světa, kam se samozřejmě také vydáváme. Výtahem jedeme do 35. patra na vyhlídku, což je asi 140 m vysoko. Naskýtá se nám úchvatný pohled na večerní, osmimilionové město Osaka.

Navečer se vracíme do hotelu, vlaky i metro jsou plné, většina lidí má obleky s kravatou, ženy jsou oblečeny v kostýmech, jedou z práce. Každý druhý cestující drží mobil a surfuje po internetu nebo hraje hry. Průměrný plat v Japonsku je v přepočtu cca 112.000 Kč měsíčně ale občas potkáte i bezdomovce.

Závěr našeho dlouhého pobytu byl v Kjótu, ve staré části Gijónu, kde je mohutný chrám. Zde můžeme obdivovat japonská děvčata, převlečená za gejši, která se nechávají fotit s turisty. Tu pravou ale prý nikde v Japonsku nepotkáte.

Náš pobyt končí a vydáváme se zpět opět mohutným letadlem přes Čínu, Mongolsko, Pákistán zpátky do Dubaje, kde máme plánován přestup do Prahy.

Promítáme si v duchu zážitky z Japonska, kde jsme najezdili přes 1000 kilometrů, 110 kilometrů nachodili pěšky a poznali mentalitu tohoto národa. Mezi jejich charakteristické vlastnosti patří spolehlivost, přesnost, vřelost, ukázněnost, čistota i pokora, poctivost a další dobré vlastnosti, se kterými jsem se v jiných zemí světa s takovou samozřejmostí ještě nesetkal. Disciplína a přístup k práci i k sobě navzájem jsou zde přirozenou součástí života a způsobem, jak zvládnout život v této přelidněné zemi.

Určitě se jednalo o nezapomenutelný zážitek a velice hodnotné poznání. Všem doporučuji.

Autor: Josef Sklenář – CK Osvěta

Článek byl zobrazen 6 818 krát.