Japonsko - základní informace

Oficiální název: Japonsko
Hlavní město: Tokio
Počet obyvatel: 127 mil.
Rozloha: 377 835 km²
Měna: japonský jen (JPY) = 100 senů
úřední jazyk: japonština

Vstupní formality a základní informace
Jak cestovat do Japonska?
Jak cestovat po Japonsku?
Jak cestovat po Tokiu?
Stravování
Ubytování
Bezpečnost v Japonsku
Nakupování v Japonsku
Turistické cíle

Vstupní formality a základní informace

Kdy do Japonska?
Pro Japonsko je typických 5 ročních období: jaro, období dešťů, léto, podzim a zima. Během jara je celá země porostlá rozkvetlými sakurami, značně se otepluje a roztává poslední sníh. Jaro je tedy nejlepší dobou pro návštěvu Japonska. Po tomto příjemném počasí následuje období dešťů, kdy se nedoporučuje Japonsko navštěvovat. Dochází zde k sesuvům půdy, záplavám a mohutným lijákům. V polovině července nastává léto, zvyšuje se teplota vzduchu a již je možné také koupání v moři. V tomto období je však všude plno dotěrného hmyzu a zdejší vedro může být pro někoho únavné a vyčerpávající. Na podzim začíná opadávat listí ze stromů, ale zdejší teploty stále nepolevují. Na severu se však již začíná objevovat první sníh. V zimě je nejvíce sněhu na ostrově Hokkaidó a na severu Honšú. Ostrov Kjúšú ležící na jihu si udržuje své teplé počasí i během zimy. Období přelomu roku je vyvrcholením turistické sezóny v Japonsku. Počasí se v zemi značně liší také díky nadmořské výšce.

Pasy, víza, doklady
Jako občan České republiky potřebujete pro vycestování do Japonska cestovní pas, platící ještě nejméně 2 měsíce po návratu do země. Pokud chcete v Japonsku strávit dobu delší než 90 dní, musíte si obstarat vízum na Japonském velvyslanectví. Také je nutné si sehnat potvrzení o registraci cizího státního příslušníka.

Zdravotnictví
Před cestou do Japonska není potřeba žádné zvláštní očkování. Zdravotnická zařízení v zemi jsou na stejné úrovni jako v Evropě nebo Americe. Lékařská péče je zde však velmi drahá. Často se v japonských nemocnicích setkáte s anglicky hovořícími lékaři. V lékárnách vám vezmou i lékařský předpis z ciziny, který vás však vyjde na nemalé peníze. Proto se před cestou dostatečně zásobte léky, které pravidelně užíváte. Nezapomeňte si s sebou přibalit také repelenty proti všudypřítomnému hmyzu.

Peníze
Pokud cestujete s cestovními šeky, buďte připraveni na to, že je akceptují pouze větší městské banky a hotely. V Japonsku se doporučuje u sebe nosit hotovost, jelikož je to nejčastější a nejoblíbenější způsob placení. Banky a hotely ve větších městech přijímají také kreditní a debetní karty, vyměnit u nich můžete také hotovost a cestovní šeky. Bankomaty jsou rozesety po celé zemi, hlavně ve větších městech, mnohé z nich však nepřijímají zahraniční kreditní karty.

Poloha a přírodní poměry
Japonské souostroví je tvořeno více než 3000 ostrovy, které jsou roztroušeny podél tichomořského Ohnivého kruhu. Celá oblast je tektonicky velmi činná, vyskytuje se zde kolem 60 sopek a často dochází k zemětřesením. Japonsko je geologicky nejaktivnější oblastí na světě. Ostrovy jsou převážně hornaté, pouze kolem měst se rozkládají roviny a pobřežní nížiny. Úbočí hor jsou porostlá smíšenými lesy javorů, bříz, cypřišů a kryptomerií. V Japonsku jsou ideální podmínky pro pěstování rýže – je zde vlhké podnebí s četnými srážkami, tající sníh z hor a hluboká jezera. Ze země prýští horké minerální prameny, kolem kterých vyrostla lázeňská města neboli „onseny“. Ve vnitrozemí ostrovů se rozkládá několik národních parků, z nichž největší je na ostrově Hokkaidó. V tropických a subtropických oblastech rostou bambusové háje.

Jak cestovat do Japonska?

Letecká doprava
Z České republiky se do Japonska dopravíme letadlem některé z leteckých společností. Vstupní branou do Japonska je tak letiště Narita nedaleko Tokia. Dalším významným letištěm je Kansai International Airpost v Ósace a Naha na Rjúkjú. Další významnější letiště, která přijímají mezinárodní lety jsou Fukuoka a Nagasaki na Kjúšú, Hirošima, Nagoja, Niigata a Sendai na Honšú. Na ostrově Hokkaidó je důležitým letištěm také Sapporo. Hlavními japonskými leteckými společnostmi jsou Japan Airlines a All Nippon Airways.

Letiště Narita se nachází asi 60 km od Tokia, kam se můžete dopravit taxíkem, letištním minibusem nebo můžete využít luxusní vlak Narita Express, se kterým se na tokijské nádraží dostanete za necelou hodinu jízdy. Druhým největším letištěm v Japonsku je Kansai, které má přímé spojení s Evropou, Severní Amerikou a dalšími zeměmi. Je vhodné pro turisty mířící do Kjóta.

Lodní doprava
Do Japonska je možno připlout i lodí z čínské Šanghaje nebo korejského Pusanu. Lodní spojení funguje také s ruským Vladivostokem, kde začíná Transsibiřská magistrála vedoucí do Evropy.

Jak cestovat po Japonsku?

Autem
Japonsko je poměrně bezpečnou zemí, není proto žádným problémem si zde půjčit auto a cestovat na vlastní pěst. Je to výborný způsob, jak dokonale poznat místní krajinu i kulturu. Jízda po místních silnicích je příjemná, jelikož jsou udržované a v dobrém stavu. Pronájem auta je levná a jednoduchá záležitost. Vyšší je pouze cena silničních a parkovacích poplatků. Některým evropským řidičům může dělat problém jízda vlevo a hlavně luštění dopravního značení. V zimě je třeba dávat při jízdě dobrý pozor, protože některé cesty bývají zaváté sněhem, v období dešťů hrozí zase záplavy a časté sesuvy půdy.

Abyste si mohli v Japonsku pronajmout auto potřebujete platný mezinárodní řidičský průkaz. Bohužel Česká republika a některé další Evropské státy nemají s Japonskem uzavřenou vzájemnou dohodu o uznání mezinárodních řidičských průkazů. Největšími autopůjčovnami v Japonsku jsou Nippon Rent-A-Car či Nissan Rent-A-Car. Cena pohonných látek je téměř stejná jako v Evropě. Maximální povolená rychlost na místních komunikacích je 60 km/h, na dálnicích 80-100 km/h. Na některých soukromých silnicích jsou účtovány silniční poplatky.

Vlakem
Japonské železnice patří mezi vyhlášenou světovou jedničku. Železnice zde provozuje japonská železniční společnost Japan Railways, pod kterou spadají rychlostní vlaky šinkansen a asi 21 000 km tratí. Většina vlaků je vybavena digitálními pohyblivými displeji s nápisy v japonštině i angličtině. Je dobré si pro cesty vlakem pořídit průkazku Japan Rail, která nabízí jedinečné výhody.

Od roku 1964 jezdí po Japonsku vlaky šinkansen, které se staly jeho chloubou. Ty dnes propojují největší japonská města a jejich předností je zejména přesnost. Po tratích dnes jezdí 4 typy těchto spojů: Kodama, Hikari, Cubame a Nozomi. Nepatří však již mezi nejrychlejší japonské vlaky. V období letních prázdnin je nutné si rezervovat sedadlo dlouho dopředu. Při cestování šinkansenem musíte dávat pozor také na to, že vlaky kvůli dodržení času stojí ve stanici jen velmi krátce. Na nástupišti jsou proto na zemi vyobrazeny značky, kde budou při zastavení vlaku jeho dveře.

Nejrychlejším vlakem v Japonsku je dnes expres Kjúkó. Dalším významným spojem je omezený expres Tokkjú, rychlík Kaisoku a místní spoje Fucú. Mezi největší a nejrušnější nádraží na světě patří tokijské Šindžuku.

Letadlem
Vnitrostátní lety po japonských ostrovech zajišťují společnosti Japan Airlines (JAL) a Nippon Airways (ANA). Síť letů pokrývá 4 hlavní ostrovy a mnoho dalších. Pokud však cestujete na vzdálenosti do 600 km, doporučuje se využít spíše železniční dopravy. Osobní rychlíky jsou rychlejší a pohodlnější než letadla. Pokud přesto chcete letět, musíte si v cestovní nebo rezervační kanceláři zakoupit letenku. Na kratší vzdálenosti tyto letecké společnosti někdy vypravují vrtulové spoje. Od roku 1998 je v provozu také vnitrostátní nízkonákladová společnost Skymark, která se stará o spojení mezi letištěm Haneda v Tokiu, Fukuokou, Tokušimou a Kagošimou.

Autobusem
Dálkové autobusy v Japonsku nejsou příliš využívány díky spolehlivé železniční síti. I přesto je místní autobusová síť poměrně hustá a představuje levnější způsob cestování. Autobusy jsou pohodlné, s průvodcem, toaletami a nabídkou jídla a pití.

Trajektem/lodí
Některými trajekty je možno se dostat až k pevninské části Asie, ale většinou jsou zdejší lodě využívány jen jako výletní pro zahraniční návštěvníky. Jízdenky na tyto trajekty je možno zakoupit přímo v den plavby v přístavišti. Velmi populární jsou dnes hlavně pramice s veslařem, který je oblečen do tradičního oděvu.

Jak cestovat po Tokiu?

Autobusem
Tokijská autobusová doprava je zajišťována soukromými dopravci a odborem dopravy tokijské metropolitní vlády. Po metropoli tak jezdí nespočet městských, regionálních i dálkových spojů. Vyjíždí zpravidla z velkých železničních terminálů nebo z tokijského centrálního nádraží.

Metrem
Tokijské metro má rozsáhlou síť, je rychlé a efektivní. V provozu je 12 linek. Jízdenku na něj seženete v automatu nebo u okénka. Návod k použití jízdenkového automatu pro metro v Tokiu však bohužel bývá jen v japonštině. Názvy stanic jsou naštěstí již i v angličtině. V japonské metropoli jezdí také povrchové metro, které často navazuje na linky podzemního metra. Metro v Tokiu provozují dvě nezávislé instituce: Odbor dopravy tokijské metropolitní vlády a společnost Tokio Metro.

Taxi
Taxíky v Tokiu poznáte podle zelených značek. Ty, které zelenou značku nemají, nemají pravděpodobně ani koncesi, proto se jim raději vyhněte. Pokud na taxíku svítí červené světlo, znamená to, že je volný. Přivolat jej můžete mávnutím ruky. Ceny za něj však bývají poměrně vysoké. Otevírání dveří řídí elektronicky řidič taxíku. Ani jízdou v taxíku se však nevyhnete každodenní dopravní zácpě.

Tramvají
V Tokiu jezdí také jediná tramvajová linka Arakawa po 13 kilometrové trati. Podél její trasy stojí několik pamětihodností, ale projíždí zároveň také obytnou čtvrtí Tokia.

Stravování

Japonská kuchyně
Japonská kuchyně patří mezi jednu z nejzdravějších a nejdietnějších kuchyní na světě. Od ostatních asijských kuchyní se odlišuje především tím, že se zde tolik nekoření a zakládá si spíše na původních chutích jednotlivých přísad. Základem jsou ryby připravované na všechny možné způsoby, lepkavá krátkozrnná rýže a zelenina. Nejtypičtějším japonským jídlem je pro nás jistě suši. Připravuje se z marinovaných nebo syrových ryb či jiných mořských živočichů. Maso však musí být velmi kvalitní, jelikož je konzumováno za syrova. K suši neodmyslitelně patří rýže kombinovaná s čerstvou nebo nakládanou zeleninou. Do jídla se přidává také sojová omáčka a kousky ryb jsou obalovány do listů mořských řas. Suši se následně namáčí do pálivé wasabi pasty (drcený zelený křen). Pro japonskou kuchyni je důležitý i rýžový ocet, který podporuje trávení a má výrazné dezinfekční vlastnosti. Další významnou součástí je sója, která je velmi zdravá a chrání před možným vznikem rakoviny. V kuchyni se místo masa často užívá sojový sýr tofu, který je velmi bohatý na bílkoviny. Připravují se různé druhy nudlí či speciální rybí vývar. K ochucení jídel se používá zázvor, černý pepř, chilli, glutaman sodný, sezam, japonský nebo sečuánský pepř (sanšo).Běžnou součástí japonských pokrmů je také ovoce, které se konzumuje jako dezert, v želé, zmrzlině nebo jen tak syrové.

Typická japonská hostina se může skládat až z 20 malých chodů. Japonská strava má blahodárný vliv na zdraví, dlouhověkost a vitalitu člověka. To je také jeden z důvodů, proč se v posledních letech rychle rozšířila do celého světa.

Japonské restaurace
Stravování v Japonsku je výrazně odlišné od toho evropského. Odlišný je způsob sezení, nádobí i etiketa. Výraznou odlišností je také používání hůlek místo příboru. Na výběr zde máte z několika druhů restaurací, které se liší jak podle ceny, tak i podle nabízeného jídla. Vrcholem japonského stolování je tzv. rjótei. Uprostřed pečlivě upravených zahrad se nachází elegantní místnosti, kde se stravují i politici a obchodníci. Kromě jídla si zde návštěvníci mohou objednat také služby gejši. Pro turisty jsou určeny spíše restaurace kaiseki, které nemají tak luxusní prostředí, ale většinou nabízí stejné jídlo jako v rjótei. Delikátní a lehké pokrmy s použitím typických japonských surovin nabízí restaurace Kjórjórija, jejichž zařízení odpovídá kjótským normám. Navštívit můžete taktéž objekty připomínající francouzská bistra nebo tapas bary ve Španělsku. Jmenují se kappó, ippinrjórija či izakaja a lidé se sem chodí spíše jen napít než najíst. Mezi spíše dělnické restaurace patří krčmy tzv. nomija a akačóčin. V Japonsku však existují zařízení, které se specializují na určitý pokrm, například na suši – tzv. suši restaurace, nudlové bary a mnoho dalších. Fungují zde i cizí asijské restaurace, jako korejské a čínské podniky. Japonci si velmi oblíbili své čajovny tzv. kissaten, kde se podává i káva.

Japonské nápoje
Typickým japonským nápojem je tradiční zelený čaj a saké – rýžové víno. Saké vzniká společným kvašením rýže a vody. Nejlepším druhem saké je daigindžó, které se vyrábí z nejtvrdšího jádra rýžového zrna. Japonci často provádí čajové obřady, které jsou vyjádřením vrcholné úcty k čaji a také buddhistickým a společenským rituálem. Zelené čajové listy se zde dělí do několika kategorií podle toho, kdy se lístky čaje sbírají a také podle přípravy. Nejoblíbenějším nealkoholickým nápojem je Calpis Water a Pocari Sweat. Japonci mají rádi svá piva, která se proslavila po celém světě. Vyrábí zde také whisky Suntory. Mezi známé japonské lihoviny patří šóčú vyrábějící se z ječmene nebo brambor. V japonské společnosti se v posledních letech stala oblíbenou také káva, která ale asi nikdy nepředčí oblíbenost japonského čaje.

Ubytování
V Japonsku je dostatečný počet nejrůznějších ubytovacích zařízení, jak západního, tak i tradičního typu. Abyste lépe poznali Japonsko, měli byste alespoň jednu noc strávit v tradičním hostinci zvaném rjokan. Tato vícegenerační zařízení vás nechají nahlédnout do tradičního způsobu života Japonců. V Japonsku byly vystavěny i americké luxusní hotelové sítě jako je Hilton nebo Sheraton. Existuje zde však celá škála japonských zařízení. Stojí zde jak luxusní pětihvězdičkové hotely, ale také skromné hotely s jednoduchým vybavením. Ceny jednotlivých pokojů se odvíjí od polohy hotelu, oblasti, roční doby, věhlasu a poskytovaných služeb. V poslední době se zde staly velmi populární penziony západního typu. Najdeme je většinou v rekreačních oblastech a mají příjemnou atmosféru. V zemi je také spousta buňkových, business hotelů i hodinových hotelů. Buňkové hotely jsou zvláštním japonským specifikem, nachází se hlavně u nádraží a v oblastech s rušným nočním životem. Jednotlivá lůžka jsou situovaná v buňkách, ve kterých si nelze sednout ani stoupnout. Hosté se dovnitř musí doslova vsoukat. Ubytování nabízí také kolem 360 mládežnických ubytoven a 2800 oficiálních kempů.

Bezpečnost v Japonsku
V Japonsku je velmi nízká kriminalita. Samozřejmě, že na frekventovaných místech se mohou pohybovat kapsáři, stejně jako kdekoliv jinde na světě. Jinak si ale můžete bez problémů odložit tašku třeba v obchodě nebo na zastávce. Vyhnout byste se měli pouze náboženským sektám a extrémistickým skupinám. Nepříjemným zážitkem může být také setkání s japonskou mafií – jakuzou. Ani ženy, které cestují po Japonsku samy, se nemusí obávat obtěžování. Vyskytuje se opravdu jen výjimečně, případné nežádoucí návrhy obvykle stačí jen odmítnout. Přesto je dobré si dávat pozor na to s kým a kam jdete. Velkým nebezpečím jsou v Japonsku spíše přírodní pohromy jako je zemětřesení, tajfuny a výbuchy sopek. V Japonsku je také tvrdě postihována drogová kriminalita.

Nakupování v Japonsku
Japonsko nabízí pestrou paletu tradičních uměleckořemeslných předmětů, které jsou oblíbeným suvenýrem zahraničních turistů. Je zde nepřeberné množství nákupních center, obchodních domů, pouličních stánků i řemeslných dílen. Některé výrobky pocházející z Japonska je však lepší kupovat v zahraničí. O mnoho levnější je zejména elektronika a fotoaparáty. Ceny za zboží bývají často uvedeny v arabských číslicích, v méně turisticky frekventovaných oblastech pak ve znacích kandži. Dané cifry za zboží mohou být uváděny také bez 5% spotřební daně, tu je nutno k částce připočítat. Za návštěvu jistě stojí místní trhy s čerstvými plodinami nejrůznějších vůní, tvarů a barev. Pro každého gurmána je to opravdové potěšení. Nejvíce se z Japonska vyváží keramika, papír a kaligrafie, dřevo, bambus nebo také typické oblečení a tkaniny. Obrovské popularitě se v Japonsku těší i dekorativní figurky a hračky.

Turistické cíle

Tokio
Tokio je hlavním a největším městem Japonska, které se rozkládá na březích řeky Sumida u Tokijského zálivu. Své jméno město získalo v roce 1868, kdy bylo stanoveno hlavním městem. Těžkou zkouškou prošlo město v roce 1923 při silném zemětřesení a také při bombardování během 2. světové války. Z těchto škod se však brzy zotavilo a začalo růst v moderní, rušné a kosmopolitní město. Jeho srdcem je tzv. Centrální Tokio, kde naleznete obrovská obchodní centra – čtvrť Ginza a Nihonbaši, knihkupeckou čtvrť Džinbočó, rybí trh Cukidži či Akihabaru s levnou elektronikou a softwarem. Dále jsou zde politicky významné čtvrti Hibija a Marunouči s dvěma odlišnými svatyněmi Kanda a Jasukuni.

Čtvrť Západní Šindžuku je plná vysokých mrakodrapů, kde sídlí nepřeberné množství firem. Zajímavou budovou je Tokijský městský úřad projektovaný Tangem Kenzó. Východní Šindžuku je oproti tomu klidnější, plné barů, zábavních podniků, kin a zahrnuje i čtvrť červených luceren. Spíše mladší generaci potěší čtvrť Šibuja s množstvím obchodních domů i menších prodejen. Oázou klidu je pro obyvatele Tokia park Ueno, který představuje nejrozlehlejší zelenou plochu ve městě. Stojí zde mnoho svatyní, muzeí a chrámů, které doplňují jezírka s lodičkami. Park bývá hlavně přes víkendy v obležení návštěvníků. Najdeme zde například Tokijské národní muzeum, které se skládá ze 4 objektů a uchovává rozsáhlou sbírku japonského umění a archeologických artefaktů. K vidění jsou zde rovněž cenné předměty z celé Asie. Na severu Tokia můžete navštívit chrám Sensódži, jenž je považován za nejposvátnější a nejvelkolepější chrám v celém Tokiu. Každý den k němu zamíří tisíce věřících, kteří zde vykonávají své tradiční obřady. V hezky upravené parku Šiba najdeme rodový chrám Tokugawů tzv. Zódžódži založený v roce 1393. Stojí zde 333 metrů vysoká Tokijská věž, která se stala nejvyšší dominantou města. Byla dokončena v roce 1958 a svou výškou dokonce přesahuje slavnou Eiffelovu věž v Paříži, které je zároveň nápadně podobná. V Císařském paláci z roku 1590 dodnes žije japonský císař se svou rodinou. Pro veřejnost je palác otevřen pouze 2krát ročně. Obklopují ho veřejné parky a vodní příkop. Na východ od paláce stojí významný kamenný dvouobloukový most Nidžúbaši z roku 1888.

Také v okolí centra Tokia se nachází několik zajímavých institucí a lokalit. Kromě dalších moderních čtvrtí zde můžete navštívit například Muzeum japonských lidových řemesel, Gotóovo muzeum umění, hudební a divadelní komplex Opera City, zahradu Rikugien či čtvrť proslavenou sumó – Rjógoku.

Pro obyčejného turistu, který je ve městě poprvé může být orientace v něm velkým problémem. Tokio je tím proslulé, jelikož ulicím chybí jména a systém číslování budov je velmi komplikovaný. Je proto nutné mít u sebe podrobnou mapu nebo v lepším případě se přidat k někomu, kdo se ve městě již trochu vyzná a poradí vám.

Ostrov Honšú
Honšú je největším japonským ostrovem s hustě osídleným jižním pobřežím. Jeho povrch je převážně hornatý s množstvím vulkánů, které jsou důvodem častých zemětřesení. Také zde najdeme většinu z japonských chrámů, svatyní a císařských měst. Ostrov je omýván Tichým oceánem a západním Japonským mořem. Nejvyšším vrcholem je činná sopka Fudžisan měřící 3776 metrů nad mořem. Díky vysokému horskému pásmu je na ostrově značný rozdíl podnebí, na severu je chladné a na jihu subtropické. Protéká tudy i nejdelší japonská řeka Šinano dlouhá 367 km.

Jokohama
Jokohama je druhým největším japonským městem a také centrem obchodu, námořní dopravy a zahraničních styků. Z původně malé rybářské vesničky se na počátku 20. století stal nejvýznamnější asijský přístav. Město však utržilo velkou ránu v roce 1923, kdy silné zemětřesení srovnalo se zemí 95% města a o život přišlo kolem 40 tisíc lidí. Také během 2. světové války byla zničena téměř polovina Jokohamy. Město následně začali využívat američtí vojáci jako svou základnu. Do 70. let 20. století se město z těchto pohrom vzpamatovalo a stalo se opět významným a velkým přístavem.

Zajímavou částí města je Minato Mirai 21 s nápaditou architekturou, odolnou proti zemětřesení. Během víkendů se zde shromažďují pouliční umělci. Této části města dominuje Landmark Tower vysoká 296 metrů. Do 69. patra vás vyveze nejrychlejší výtah na světě a můžete se odtud kochat nádherným výhledem. Ve městě stojí za návštěvu Jokohamské muzeum umění či Námořní muzeum NYK. K příjemným procházkám nabádá park Jamašita, kde také kotví parník Hikawa Maru a kochat se můžeme pohledem na 860 metrů dlouhý most Yokohama Bay Bridge. V čínské čtvrti stojí za vidění chrám Kanteibjó. V zahradě Sankeien bylo vystavěno 16 architektonických unikátů, včetně pagody z Kjóta.

Kamakura
V dávných dobách byla Kamakura metropolí země. Dokladem její slavné minulosti je množství buddhistických chrámů a klášterů. Zachovalo se zde 19 šintoistických svatyní a 65 buddhistických chrámů, z nichž 2 jsou nejstaršími zenovými kláštery v Japonsku. Symbolem však zůstává 13,5 metrů bronzová socha Velkého Buddhy, která byla odhalena až následkem velké přílivové vlny tsunami. Toto přímořské město si oblíbili hlavně umělci a spisovatelé. Také je zde mnoho obchůdků s tradičními řemeslnými výrobky a starožitnictví. To je také jeden z důvodů, proč bývá o víkendech přeplněno turisty.

Kjóto
Pokud se do Japonska někdy vydáte, tak si nesmíte nechat ujít návštěvu jedinečného města Kjóto. Abyste ho ale dokonale poznali, museli byste v něm strávit nejméně 14 dní. Je to moderní město, ve kterém se ale dochovalo velké množství památek. Stojí zde stovky buddhistických chrámů, šintoistických svatyní, zahrad i paláců. Nejnavštěvovanější památkou a nejfotografovanější stavbou v Kjótu se však stal Zlatý pavilon – Kinkakudži. Jde však již jen o repliku originálu z roku 1397, který lehl popelem po požáru v roce 1950. Za návštěvu ve městě stojí Kjótské národní muzeum se sbírkou obrazů a soch z období Heian, hrad Nidžó či zábavní čtvrť Gion. Překrásný je pětipodlažní chrám Ninnadži s pagodou z 30. let 17. století. Kdysi stál tento chrám v komplexu s dalšími 60 vedlejšími chrámy. Ty však vyhořely a do dnešní doby se nedochovaly. V Kjótu si můžete zajít na představení klasického japonského tance či navštívit některý z barů a klubů. Téměř každý den se v některém ze stovky chrámů a svatyní koná nějaká tradiční událost nebo tajemný rituál.

Nara
Město Nara se nachází na západě ostrova Honšú a kdysi bylo první japonskou metropolí. Nara založená v roce 710 je dnes klidným a pohodovým městem lákajícím k odpočinku od hluku japonských velkoměst. Nejzajímavější památkou je největší dřevěná stavba na světě – chrám Tódaidži, uvnitř kterého se schovává 16 metrů vysoká socha Velkého Buddhy. Stavba leží v obrovském parku, který ukrývá mnoho dalších významných buddhisticko-šintoistických staveb. Kromě toho se po parku prohání stáda krotkých jelínků, kteří se nechávají krmit z ruky, což sem přitahuje hlavně turisty.

Ósaka
Toto třetí největší japonské město je jeho důležitým obchodním centrem. Historické centrum města tvoří Ósacký hrad z roku 1583, který byl později restaurován. Uvnitř dnes najdeme historické muzeum. Dominantou města je dnes ale supermoderní mrakodrap Umeda. Jde vlastně o dva mrakodrapy, které jsou nahoře propojeny. Město se proslavilo zejména svými kulinářskými specialitami a divokým nočním životem. Navštívit zde můžete Národní muzeum umění, Muzeum japonského lidového umění či Muzeum orientální keramiky. Ósaka je také vyhlášeným centrem největších a nejmocnějších zločineckých organizací a centrem moderní jakuzy. Ve čtvrti Minami-ku najdeme řadu barů, kin, hodinových hotelů a dekadentní bulvár Dótomburi.

Himedži
Městu Himedži dominuje stejnojmenný hrad, který je nejvelkolepějším z 12 dochovaných hradů ve feudálním Japonsku. Byl postaven na vysokém útesu a Japonci jej nazývali „pevností bílé volavky“, jelikož jeho bílá barva připomínala vzlétajícího ptáka. Dnes je hrad zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 1985 zde byl natočen i japonský film Ran. Hradu vévodí hlavní pětipatrová věž z roku 1609, kterou využívali feudální páni jako úkryt během obléhání. Ačkoliv se zdá, že má věž 5 podlaží, ve skutečnosti jich má šest a suterén. Při pohledu zvenčí totiž druhé a třetí patro působí jako jeden celek.

Hirošima
Město Hirošima se stalo celosvětově známým bohužel kvůli tragické události během 2. světové války. Dne 6. srpna 1945 byla na město bombardovacím letounem B29 svržena první atomová bomba na světě. Vybuchla 580 metrů nad centrem Hirošimy a okamžitě usmrtila desítky tisíc obyvatel. O tři dny později stejná tragédie postihla také město Nagasaki. Následkem ozáření se během několika let počet obětí zvýšil až na 200 tisíc. Dnes již do města každoročně přijíždí miliony návštěvníků, kteří chtějí poznat jak děsivou minulost, hirošimské památníky, tak i novodobé památky. Jedinou stavbou, která ustála výbuch atomové bomby je stará kupole nedaleko mostu Aioi. Kdysi to byl průmyslový palác, který dnes již jen připomíná ničivou sílu výbuchu. Uvnitř najdeme pouze pokroucené trámy, hromadu suti a rozšklebené otvory, přesto je tento palác zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Město je poseto množstvím památníků, připomínajících tuto strašnou tragédii, stojí zde například Zvon míru, Pamětní mohyla, Mírový pomník dětí, Kenotaf vztyčený na památku obětí a také zde neustále hoří Plamen míru. Ten bude uhašen teprve až se svět zbaví veškerých nukleárních zbraní. V Mírovému parku dominuje Mírové pamětní muzeum, před kterým se tyčí Fénixovy stromy. Tyto stromy rostly asi 1,5 km od epicentra výbuchu a dodnes jsou na jejich jedné straně patrné stopy po ožehnutí. V Hirošimském hradu dnes najdete Muzeum moderního umění.

Nikkó
Na severu ostrova Honšú se nachází historicky důležité město Nikkó. Leží v horách, asi 140 km od Tokia a kdysi bývalo známým buddhisticko-šintoistickým náboženským centrem. Dnes je město oblíbeným cílem převážně japonských turistů, kteří sem přichází, aby se pokochali svatyní a mausoleem Nikkó Tóšógú a svatyní Futarasan. V roce 1999 byly tyto svatyně a chrámy zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nedaleká horská oblast ležící na západ od města je součástí Národního parku Nikkó. Vyvěrají zde horké prameny „onsen“ a také zde najdeme jedny z nejkrásnějších japonských vodopádů a pro turisty je připraveno množství naučných stezek.

Ostrov Šikoku
Jižně od Honšú leží ostrov Šikoku, který je nejmenším a také nejméně obydleným ostrovem ze čtyř hlavních japonských ostrovů. Jižní část ostrova je převážně hornatá, větší nížina se rozkládá kolem města Kóči. Jinak na ostrově najdeme převážně zemědělskou půdu, kde se pěstuje zejména rýže. Šikoku je omýván Tichým oceánem a Vnitřním mořem. Severní část ostrova je mnohem průmyslovější než jižní. Důležitým průmyslovým odvětvím je zde výroba aut a elektroniky. Dále se ve velkém pěstuje ovoce, mořské řasy a chovají perly. Ostrovy Šikoku a Honšú spojuje most Seto óhaši.

Kóči
Ve městě Kóči, které je hlavním městem stejnojmenného regionu, najdeme ideální podmínky pro strávení dovolené. Jsou zde široké pláže, vysoké hory a také neporušené historické památky. Samotný region byl kdysi nazýván Tosa a proslavil se hlavně svými kovanými příbory. Ještě dnes zde najdeme několik prodejen nožů. Ve městě stojí hrad z roku 1603, kde jsou uchovány nejrůznější zbraně. Na jihu města je plážová oblast Kacurahama, kde stojí za návštěvu Muzeum Sakamoto Rjómy – hrdiny z Tosy, který byl zavražděn v roce 1867. Najdeme zde také Tosa tóken, kde se chovají bojoví psi a pořádají se psí zápasy.

88 chrámů
Japonci se na ostrově Šikoku vydávají po stopách Kúkaie, který byl zakladatelem šingonského buddhismu. Ten vykonal pouť po 88 méně významných chrámech na ostrově. Lidé mu tím vzdávají holt a zároveň se také snaží odčinit své hříchy. Číslovka 88 značí množství hříchů, které nás mohou během života pokoušet. Každoročně tento okruh obejde asi 100 tisíc poutníků. Celková délka trasy je kolem 1100 kilometrů a okruh lze zvládnout za 6 až 8 týdnů chůze.

Ostrov Kjúšú
Kjúšú je třetím největším japonským ostrovem a ze čtyř hlavních ostrovů leží nejjižněji. Má bohatou historii a je považován za kolébku japonské civilizace. I když byl po dlouhou dobu označován jako zaostalý, stala se z něj kosmopolitní a pokroková část Japonska. Krajina ostrova je poseta několika činnými sopkami. Leží zde nejvyšší aktivní sopka v Japonsku – hora Aso vysoká 1592 metrů nad mořem. Sopečná činnost je patrná také v lázeňských městech, kde z fumarol uniká horká voda a pára. Kjúšú je známé především výrobou keramiky a porcelánu. Najdeme zde také mnoho památek i moderních staveb. Na Kjúšú je subtropické klima s vysokou vlhkostí. Od ostrova Honšú je Kjúšú odděleno úzkým průlivem Kanmon.

Nagasaki
Město Nagasaki se stejně jako Hirošima dostalo do světového povědomí teprve až po tragédii během 2. světové války, kdy byla na město svržena atomová bomba. Dne 9. srpna roku 1945 jaderná puma s názvem Fat Man explodovala ve výšce 550 metrů nad centrem města. O život tehdy přišlo kolem 40 tisíc lidí a mnoho dalších zemřelo během následujících let na následky ozáření. Po válce ovšem město jakoby vstalo z popela a začalo se s jeho obnovou. Dnes je to osobité a kosmopolitní japonské přístavní město. Celé město je poseto svatyněmi, chrámy a kostely, jako například chrám Sófukudži a Kófukudži či svatyně Suwa, ke které vede 227 kamenných schodů. Mezi nejvíce fotografované pamětihodnosti patří zvláštní most Brýlí. Jde o nejstarší kamenný most v Japonsku a je čínským dědictvím města. Jeho historie sahá až do roku 1634, kdy ho nechal postavit čínský zenový mnich Mozi. Mírový park je připomínkou válečné tragédie, stojí zde několik monumentů, včetně devítimetrové Sochy míru. Nedaleko najdeme také zrekonstruovaný katolický kostel Urakami, který se v roce 1945 nacházel v epicentru výbuchu. Navštívit byste určitě měli také Muzeum atomové bomby, kde je návštěvníkovi přiblíženo Nagasaki před a po výbuchu.

Kumamoto
Kumamoto je menší městečko, které se může pochlubit jedním z největších hradů v Japonsku. Hrad Kumamoto najdeme na impozantním kopci tyčícím se nad centrem města. Stavěl se v letech 1600 – 1607 v přísně vojenském rázu. Měl nedobytné zdi a byl skvěle opevněný. V roce 1960 byl zrekonstruován a dnešní věž je tvořena hlavně železobetonem. I tak ovšem působí velmi impozantním a ohromujícím dojmem. Za jeho hradbami najdeme 300 let starou rezidenci Gjobutei. Tuto dřevěnou stavbu obklopuje japonská zahrada. Blízko hradu se nachází také Muzeum umění prefektury Kumamoto.

Kagošima
Kagošima je hlavním městem stejnojmenné prefektury a najdeme ho na jihozápadním výběžku ostrova Kjúšú, na poloostrově Sacuma. Kolem se rozkládá Kagošimská zátoka, která město odděluje od sopky Sakuradžima. Město tak získalo jedinečné panorama. Vulkán naposledy chrlil lávu při dramatické erupci v roce 1914. Tehdy se do průlivu vylilo kolem 3 miliard tun lávy. Ještě dnes občas vulkán zasype město sopečným popelem. Krásné subtropické rostliny si můžete prohlédnout v zahradě Iso, uprostřed které je také jezírko s vodopádem. Mezi další lákadla města patří Městské akvárium a Muzeum umění či kostel F. Xaverského z 20. století.

Ostrovy Rjúkjú
Souostroví Rjúkjú táhnoucí se v délce 685 km odděluje Tichý oceán od Východočínského moře. Ostrovy obklopuje nádherný a exotický korálový útes s průzračně čistou vodou. Žije zde také mnoho druhů subtropické flóry a fauny. Povrch ostrovů pokrývají tropické deštné lesy a pobřeží je tvořeno krásnými písečnými plážemi. Celkem je souostroví tvořeno 65 ostrovy, z nichž je jen 45 osídleno. Turisticky nejnavštěvovanějším ostrovem je Okinawa se správním střediskem a mnoha přímořskými letovisky.

Naha
Město Naha je rušné správní středisko souostroví Rjúkjú, které žije obchodem, bohatým nočním životem, zábavou a jeho zdejší restaurace jsou vyhlášené a vyhledávané. Od 15. do 19. století bylo hlavním městem království Rjúkjú a také nejlidnatější město v celém souostroví. Během 2. světové války město prošlo těžkou zkouškou, když bylo v době bitvy o Okinawu skoro celé srovnáno se zemí. Dnes je však již politickým a ekonomickým centrem a také centrem vzdělanosti prefektury Okinawa. Město Naha je známé pro svou keramiku, která vznikla v hrnčířské čtvrti Cuboja na sklonku 17. století. Prohlédnout si ji můžete v Muzeu cubojské keramiky. Zajímavé jsou brány chrámu Sógendži Išimon stojící v centru města. Součástí Naha je dnes rovněž městečko Šuri, které oplývá mnoha architektonickými skvosty. Například hrad Šuri byl sídlem království Rjúkjú. Během bitvy o Okinawu byl téměř zničen a znovu postaven byl až v roce 1992, na místě jeho trosek. Dnes je významným symbolem ostrova a častým cílem výletníků.

Ostrov Hokkaidó
Nejsevernější japonský ostrov Hokkaidó omývá Ochotské moře a od ostrova Honšú ho odděluje hluboký Cugarský průliv. Nedaleko na sever, západ i východ leží již Rusko. Krajina ostrova je tvořena činnými sopkami, soutěskami, jezery a působivými štíty. Ostrov Hokkaidó má nejrozmanitější a nejzachovalejší přírodu ze všech japonských ostrovů. Najdeme zde nespočet národních parků, které lákají milovníky pěší turistiky a outdoorových aktivit. Ostrov se stal domovem a útočištěm pro spoustu živočišných druhů.

Sapporo
Sapporo je správním střediskem ostrova Hokkaidó a rozkládá se na březích řeky Tojohira. Město je známé především jako dějiště Zimních olympijských her v roce 1972 a také se zde každoročně koná „Sněžný festival“, který sem přitahuje turisty z celého světa. Centrem města prochází dlouhý park Ódóri, kterému dominuje televizní věž. Nedaleko stojí historická dřevěná hodinová věž Tokeidai. Sapporo je známé výrobou stejnojmenného piva. S jeho vařením se můžete seznámit v pivnici Sapporo a Muzeu piva. Ve čtvrti Susukino najdeme několik barů, restaurací a nočních podniků. Muzeum Ainů a botanická zahrada vystavuje rozsáhlou kolekci artefaktů národa Ainů. Zajímavé skulptury jsou k vidění v Sapporském Uměleckém parku.

Národní park Daisecuzan
Tento národní park je se svou rozlohou 2310 km2 největším národním parkem v Japonsku. Vyhlášen jím byl již roku 1934. Rozkládá se na široké náhorní plošině v samotném srdci ostrova, kterou zdobí nedaleké horské štíty. Největším lákadlem je hluboká rokle Sóunkjó s vodopády Rjúsei a Ginga. Do výšky 2290 metrů nad mořem se zde tyčí kuželovitý vrchol Asahi, který je nejvyšší horou na ostrově.

Národní park Akan
Park s rozlohou 905 km2 návštěvníkovi učaruje svou jedinečně zachovalou a krásnou přírodou. Vděčí za to mnoha omezením v pohybu návštěvníků po parku. Jednu z nejúchvatnějších scenérií na ostrově poskytuje jezero Mašú. Je to kráter, jehož strmé vnitřní útesy se vypínají do výšky 200 metrů . Jezero se navíc může pochlubit průzračně čistou vodou. Dalším zajímavým jezerem je Akan, jemuž dominuje dvojice sopečných vrcholů Oakan s výškou 1370 metrů a Meakan měřícím 1500 metrů nad mořem. Nádherné je také jezero Kuššaro, které v zimě zamrzá a vlivem tlaku vzduchu zde dochází ke vzniku harmonických tónů. Malé části jezera zůstávají však i v zimě bez ledu a tak zde přečkávají zimu hejna labutí.