Chrámové město Kjóto

Chrámové město Kjóto

Na západě ostrova Honšú se uprostřed hor rozkládá město Kjóto, které je považováno za kulturní centrum Japonska. Patří mezi nejlépe dochovaná japonská města ukrývající množství buddhistických chrámů, šintoistických svatyň, paláců a zahrad. Při cestě do Japonska byste návštěvu Kjóta rozhodně neměli vynechat – připravili byste se totiž o jedinečný kulturní zážitek.

Založení Kjóta se datuje do roku 794, kdy na jeho místě vyrostlo město Heiankjó, neboli „metropole míru a klidu“. Město stalo sídlem japonského císařského dvora a později bylo pojmenováno Kjóto. V minulosti ho několikrát postihly přírodní katastrofy jako zemětřesení nebo záplavy způsobené rozvodněním řeky Kamo. V těchto těžkých dobách se místní obyvatelé začali obracet k bohům s prosbami a tak vzniklo mnoho rituálů a slavností, které se ve městě dodržují dodnes. V letech 1467 – 1477 trval občanský spor, který vešel do povědomí pod názvem Ónin. Od 17. do 19. století pak Kjóto soupeřilo s Tokiem (tehdejším Edem) o moc. V roce 1868 však definitivně ztratilo pozici hlavního města Japonska a císař se přestěhoval do Tokia.

Do velkého ohrožení se Kjóto dostalo během 2. světové války, kdy bylo zapsáno na seznamu měst, na které chtěly Spojené státy Americké svrhnout atomovou bombu. Nakonec bylo naštěstí díky svému velkému kulturnímu významu ze seznamu vyškrtnuto. Stalo se tak jedním z mála japonských měst, kde jsou i dnes k vidění předválečné stavby, jako například tradiční dřevěné městské domy zvané „mačija“. Jde o klasická lidová stavení, jejichž původ sahá až do období Heian. Kdysi v těchto domcích bydleli převážně obchodníci a řemeslníci. Domy dnes představují japonskou lidovou architekturu.

Dnes je Kjóto moderním městem, které je však v mnohém odlišné od ostatních japonských metropolí. Místní obyvatelé žijí stále v souladu s přírodou, mluví speciálním dialektem a vše je spojeno s jednotlivými ročními dobami. Hrdě se zde dodržují tradice a Kjóto je tak jakousi nevyčerpatelnou studnicí japonské kultury. Musíte se však vnořit do úzkých postranních uliček a odlehlých čtvrtí, abyste objevili skutečné klenoty města.

Jak již bylo zmíněno, v Kjótu se nachází obrovská koncentrace historických památek, z nichž několik je také od roku 1994 zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Nejnavštěvovanější památkou a nejfotografovanější stavbou v Kjótu se stal Zlatý pavilon – Kinkakudži. Jde však již jen o repliku originálu z roku 1397, který lehl popelem po požáru v roce 1950. Chrám si nechal jako své sídlo odpočinku postavit šógun a pozdější kněz Ašikaga Jošimicu. Celý chrám je pokrytý plátkovým zlatem a na jeho špici byl usazen bronzový fénix.

Chrám Tódži sice není zdaleka tak nablýskaný jako ostatní kjótské chrámy, může se však pochlubit bohatou historií a kulturním významem.  Přestavuje totiž místo, kde byly položeny základy místního náboženství a ještě v dnešní době se zde dodržují pradávné rituály. Chrám byl postaven již v roce 796, roku 1603 však došlo k jeho přestavbě. Dnes je chrám považován za mistrovské dílo, tato pětipodlažní pagoda je totiž se svými 55 metry nejvyšší v Japonsku a je hlavní dominantou Kjóta.

Za návštěvu ve městě stojí Kjótské národní muzeum se sbírkou obrazů a soch z období Heian. Muzeum bylo založeno v roce 1895 na popud Úřadu císařské domácnosti. Městu vévodí také hrad Nidžó, který byl vybudován v letech 1543 – 1616. Měl představovat moc a majetek šógunátu sídlícího v Edu (Tokiu). Více než jeho velkolepé opevnění jsou přitažlivé spíše interiéry s vrzajícími slavičími podlahami. Takto uzpůsobené podlahy měly za úkol varovat obyvatele hradu před případnými vetřelci. V okolí hradu se rozkládá zahrada, která je bohatá na nejrůznější kameny rozmanitých tvarů a barev.

Překrásný je pětipodlažní chrám Ninnadži s pagodou z 30. let 17. století. Kdysi stál tento chrám v komplexu s dalšími 60 vedlejšími chrámy. Ty však vyhořely a do dnešní doby se nedochovaly. V Kjótu si můžete zajít na představení klasického japonského tance či navštívit některý z barů a klubů. Téměř každý den se v některém ze stovky chrámů a svatyní koná nějaká tradiční událost nebo tajemný rituál.

Centrem zábavy se stala čtvrť Gion, jejíž historie sahá až do feudálních časů. Kromě čajoven, obchůdků a zábavních podniků se zde nachází také divadlo Minamiza nebo svatyně Jasaka. Památkově chráněnou zónou v této čtvrti je Hanamikódži, jelikož zde zůstala zachována elegance čtvrti v tradiční podobě. Není to místo pro turisty, objevují se zde zejména politici a vlivní úředníci. Turisté se do Gionu vypravují spíše na drink a karaoke do baru. Gion je také centrem, kde se můžete setkat s pravými profesionálními společnicemi – gejšami. Ty zde stále nosí tradiční kimona, mají bíle nalíčené tváře, vysoké dřeváky a vlasy upravené do charakteristického účesu. Setkat se s nimi můžete také v uličce Pontočó, která se proslavila četnými čajovými pavilony.

Kjóto je městem, které má svým návštěvníkům neustále co nabídnout. Jsou zde nevyčerpatelné možnosti poznávání tradiční kultury, náboženství i tradic. K tomu, abyste ho celé poznali, museli byste v něm strávit nejméně 14 dní.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 18 178 krát.