Kamakura – centrum japonského buddhismu

Kamakura – centrum japonského buddhismu

Na ostrově Honšú se asi 50 km jihovýchodně od hlavního města Tokia rozkládá městečko Kamakura, které hrálo důležitou roli v dějinách Japonska. Jelikož se zde nachází hodně památek souvisejících s buddhismem, je město vyhledáváno turisty z celého světa.

Kamakura leží v prefektuře Kanagawa a žije v ní okolo 180 tisíc obyvatel. V dávných dobách byla jedním z větších měst na území Japonska, dnes se řadí spíše k těm menším. Mezi lety 1185 až 1333 měl ve městě své sídlo šógun – válečný vůdce a Kamakura se stala hlavním městem země. Celé toto období bývá popisováno jako období Kamakura a je charakterizováno feudálními vládami různých po sobě jdoucích samurajských rodin. Tehdejší feudální systém zde nakonec přetrval až do roku 1868. V období vlády šóguna se rozšířil vliv buddhismu do všech vrstev společnosti. Ke konci 12. století však japonští mniši z Číny přinesli nové náboženství nazývané zen-buddhismus, které se ubíralo především k samurajskému způsobu života.

Dnešní Kamakura je příjemným pacifickým letoviskem v sousedství Tokia, kde si můžete prohlédnout mnoho památek souvisejících právě s buddhistickým náboženstvím. Podařilo se zde zachovat 19 šintoistických svatyní a 65 buddhistických chrámů, z nichž 2 jsou nejstaršími zenovými kláštery v Japonsku. Hlavním symbolem města je však 13,5 metrů bronzová socha Velkého Buddhy - Daibucu z roku 1252, která byla odhalena až následkem velké přílivové vlny tsunami. Během staletí dokázala socha přečkat vlny, požáry, zemětřesení i četné tajfuny. Z hlediska bezpečnosti byly raději do jejího podstavce nainstalovány tlumiče.  V současné době je návštěvníkům přístupný dokonce interiér sochy. Další chrámy a zahrady jsou rozesety na úpatí kopců v okolí města a jsou propojeny třemi stezkami pro pěší. Do hlavní památkové části města se můžete dostat pomocí vlaku, ale i soukromou lokálkou, jejíž trasa lemuje pobřeží.

Foto: socha Budhy v Kamakuře   Autor: Kazuhiko Teramoto

Jedním z prvních chrámů, na který narazíte je Hasedera ukrývající krásnou sochu bohyně milosrdenství Kannon s jedenáctí tvářemi. V pokladnici tohoto elegantního a přitom skromného chrámu pak můžete obdivovat typická zpodobnění 33 jejích inkarnací. V chrámu jsou uloženy sútry a nalezneme zde i zvon z roku 1264, který je nejstarším ve městě.

Ve svatyni Hačimangú zasvěcené bohu války, sídlí Muzeum kamakurských národních pokladů. Je rovněž ochrannou svatyní rodu Minamoto. Vystavěna byla roku 1063 na mořském pobřeží, ale v roce 1191 byla přestěhována na její současné místo. Dostanete se k ní po přístupové cestě mezi dvěma lotosovými jezírky Gendži a Heike. Cesta vyúsťuje u pódia Maiden, které bývá dějištěm mnoha tanečních a hudebních představení. Hlavní svatyně za ním byla v roce 1828 přestavěna ve stylu Edo.

Na úbočí jednoho z kopců mezi mohutnými stromy vyčnívá chrám Mjóhondži, který lze dobře rozpoznat od ostatních díky jeho protáhlé strmé střeše. Byl postaven v roce 1260 jako upomínka na masakr z roku 1203. V současné době je největším chrámem sekty Ničirenšú v Kamakuře.

Zenové sektě Rinzai patří chrám Hókokudži, který byl založen v roce 1334. Mnohem zajímavější než samotný chrám je však okolní zahrada s uhrabaným štěrkem a kameny a také unikátní bambusový háj. Dalším chrámem, který se proslavil zejména díky své krásné přírodní zahradě je chrám Zuisendži. O rozvoj zahrady se zasloužil v roce 1327 mnich Musó Soseki a i dnes vyniká jezírkem s vodopádem, kameny a pískem. Do svahu zde byla dokonce vyhloubena zenová meditační jeskyně.

Nejstarším chrámem v Kamakuře je chrám Sugimotodera, jehož historie sahá až do roku 734. Pyšní se síní s doškovou střechou, kterou krášlí tři dřevěné sochy bohyně Kannon s jedenácti tvářemi, jež hlídají postavy strážců.

Pokud se vydáte směrem na sever, dorazíte do městské části zvané Kita Kamakura, kde se nachází pět velkých zenových chrámů. Největším z nich je chrám Engakudži z roku 1282, který je doslova ukrytý mezi vzrostlými stromy. Chrám založil regent Tokimune a udělal z něj významné meditační centrum. Také dnes se zde pořádají veřejné kurzy meditace. Velká část chrámu byla zničena během zemětřesení v roce 1923, podařilo se dochovat alespoň 17 z jeho celkových 40 vedlejších chrámů. Chrám byl následně zrekonstruován a byl mu ponechán i typický zenový půdorys.

V roce 1285 byl postaven tichý chrám Tókeidži, který byl později známý spíše pod názvem „Rozvodový chrám“. Byl totiž zbudován jako konvent v době, kdy směli o rozvod žádat jen muži, pokud však v chrámu strávila žena tři roky, mohla tak učinit také ona. V roce 1873 bylo umožněno ženám žádat o rozvod veřejně a tak se Tókeidži stal chrámem. Dalším zenovým chrámem je Meigecuin, zvaní též „chrám hortensií“, který je obklopen nádhernými zahradami. Kromě hortenzií je zahrada poseta také kosatci a dalšími květinami.

Předním z pěti zenových chrámů v Kamakuře je Kenčódži. Je totiž nejstarším japonským chrámem, odkud se šířilo učení zen. Postaven byl v roce 1253 a původně se skládal ze sedmi hlavních objektů a 49 vedlejších chrámů – do dnešních dní se jich však před požáry podařilo ubránit jen deset z nich. Vedle brány do chrámu je vidět zvon z roku 1255, který opatřil nápisem sám zakladatel chrámu. V Buddhově síni se ukrývá socha ochránce zemřelých dětí zvaná Džizó. V chrámu se konají veřejné obřady i rituály. Poslední svatyní zen-buddhismu je Zeniarai Benten, zasvěcená bohyni hudby, výmluvnosti, umění a jednomu ze „sedmi bůžků štěstí“.  Svatyně byla vyhloubena do skály a kdo má zájem, může se do ní dostat malou podzemní chodbičkou s řadou bran. V jeskyni pak můžete v pramenu omýt mince, abyste si zajistili bohatství, nebo si jen vychutnávat atmosféru místa prosyceného vůní kadidla.

Kamakuru si oblíbili také mnozí umělci a spisovatelé, kteří se zde nechávali inspirovat pro svá díla. Dnes zde najdete také mnoho obchůdků s tradičními řemeslnými výrobky a starožitnictví. V některých chrámech můžete zase navštívit restaurace servírující lahodná vegetariánská jídla. To je také jeden z důvodů, proč bývá město zejména o víkendech přeplněno turisty.

- jap -

Předchozí články z Japonska:
Chrámové město Kjóto
Ósaka – metropole gurmánů
Jokohama

Článek byl zobrazen 9 821 krát.